22. 12. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Nevím, nemůžu říct, že by dnešek byl v něčem lepší než včerejšek.

Včera jsem byl s Pirátem trochu sportovat. Na hodinku jsme si dali squash. Ještě teď z toho mám natažený záda. Skvělé odreagování a vypadá to, že do konce roku půjdeme ještě jednou.

Dneska jsem byl ještě v práci. Sice jen krátce, ale byl. Docela to uteklo a byl jsem rád, že už o půl čtvrtý jsem tam nebyl. Znova tam zavítám snad až za jedenáct dní.

Taky mne dneska bolí zub, no zub, no. Vpravo dole a vzadu. Nejdřív jsem si říkal, jestli jsem se někam nekousnul nebo něčím se nerejpnul do dásna. Ale až doma odpoledne jsem zjistil jak se to vlastně má. Pomohla mi k tomu baterka a zrcadlo. Chvíle strachu a chvíle svícení baterkou. Jak jsem nakonec zjistil, leze tam z dásna další zub. Potvora jedna. Kdyby to aspoň nebolelo. Teda jako že to nebolí hodně jako spíš trvale. Trvalá tupá bolest. Grrr… A dvaadvacátej prosinec k tomu…

17. 09. 2010 Doba čtení: 2 minut

Protože jsem byl na dovče na jihu Čech (všude samý rybník a komár) a ten kraj je o celý o rybách, museli jsme i nějakého toho kapra ulovit. Kapr to byl velký a trvalo nám ho ulovit celý den (jak už podle Twitteru víš). A podle obrázku už je také poznat, že to nebyl jen tak ledajaký kapr. Číst dále

1. 10. 2009 Doba čtení: 2 minut

Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.

Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.

Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Číst dále

21. 04. 2008 Doba čtení: 2 minut

Začnu zase popořádku. Minulý týden někteří z nás absolvovali 15. Výjezdní zasedání. Tentokrát v Hradci Králové. Víkend zase o jídle, hrách… a hamburgrech. 🙂 Na řadu přišel opět sport (a to hned dvakrát), kultura a nechyběla ani pravidelná procházka. Plány nám jen jen křížila schůze praskautů.

První poprvé

Vyzkoušel jsem linux (operační systém – prostě úplně jiné Windows). Poprvé jen z flashky a to kvůli vypalování cd, které se mi nedařilo na žádném z dvou počítačů. Program pořád hlásil nějakou chybu („Vypalování nelze zrušit“ a pod tím tlačítko OK, které zrušilo vypalování 🙂 ). Z flasky jsem spustil Slax a v interním programu cd vypálil.

Druhé poprvé

Tak to bylo přidání komentáře sem na blog z Ubuntu (jiný linux). Opět jen načteného z cd. Ale ještě tři dny a vyjde nová verze, kterou již nainstaluji na disk.

Třetí poprvé

Dneska jsem objevil svou první cache (ok, našla jí ona, ale já měl v ruce GPSku). Byla překvapivě blízko Hejnic a celkem přístupná. Dozvěděl jsem se o ní ze serveru Geochaching.com.

30. 03. 2007 Doba čtení: 4 minut

Nejdřív přicházejí úsměvy, potom lži. Poslední je střelba.

(First come smiles, then come lies. Last is gunfire.)

Roland Deschain z Gileadu

Boží vůle nezná žádné proč.

epitaf na náhrobním kameni Gernota Reinstadlera (Rak.), který v r. 1991 ve Wengenu upadl na závěrečném skoku při kvalifikačním tréninku Světového poháru ve sjezdu, roztrhl si pánev a vykrvácel

Nikdy neruš nepřítele, když dělá chybu.

Napoleon Bonaparte

…a to neboj jsem řekl já jí. Měl bych se na večer nějak teoreticky připravit. Vím, kdo byl Turgeněj, Debussy, King, Pavlov, Newton, Sókratés, Picasso, Marx… Umím používat logaritmického pravítka, vysvětlovat Mendělejovu soustavu prvků, nakreslit schéma atomu. Viděl jsem Vysoké Tatry, Černé moře, Pražský hrad, soulož i porod ve filmu, jednoho ministra školství a asi patnáct svlečených žen klíčovou dírkou. Dvakrát jsem se líbal se ženou a jednou se dotýkal dívčích ňader přes vlněný svetr. A poprvé se budu milovat doopravdy. Měl bych se na večer nějak teoreticky připravit….

Štěpán Šafránek – Jak básníci přicházejí o iluze

A svoje auto Gran Torino z roku 1972 odkazuji… svému příteli… Thao Vang Lorovi. Pod podmínkou, že z něj neuřízne střechu, jako nějaký mexický uzenáči, a nenamaluje na něj nějaký debilní plameny, jako to dělaj bílí drbani, a dozadu nedá takový to buzerantský křídlo, co si tam dávaj ostatní bambusáci. Na to rovnou zapomeň. Pokud se toho všeho dokážeš zdržet, auto je tvoje.

ze závěti Walta Kowalskiho (film Gran Torino)

Jsou věci, na který jsou potřeba jen dva.

Franta Lampa (film Všichni dobří rodáci)

Dívá-li se některá žena často do zrcadla, nemusí to být ješitnost, ale projev statečnosti.

Mark Twain

Není důležitý, za jakýma ženskýma chlap utíká, ale ke který se vrací.

Marta – Simona Stašová (film Muži v naději)

Ten, kdo nedělá žádné chyby, nedělá ani žádné pokroky.

Theodor Roosevelt

16. 03. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Zas další sen dneska. :zzz:
Mělo to něco společnýho s maturitou. Někde na terase stály po hloučkách tři maturitní třídy. Každá měla nějaký způsob prezentace – takový jako by živý tablo. První třídu si nepamatuju, druhá začala zpívat nějakou písničku od Nedvědů. Ostatní třídy se taky přidaly a i diváci zpívali. Zpěv to nebyl moc k poslouchání. Někdo neznal moc slova, jiní zas zpívali falešně (já možná oboje 😀 ). Třetí třída měla prezentaci ve formě tance. Začala hrát hudba a všichni jsme se jali tancovat. Prý to měl být quick-step, ale všichni se chytli a tančili jako když trsají tango. A ještě tam někdo do placu prohodil, že se nemáme houpat. Že se má houpat a točit jen štítek. :confused:

30. 07. 2007 Doba čtení: 3 minut

Jak jinak, opět se mi zdály v noci na dnešek sny. Tentokrát dva.

V prvním snu jsem jezdil u sousedů před domem s autíčkem na dálkové ovládání. Bylo nás tam víc a tak po trávníku a po asfaltu drandilo asi pět takových různých aut na dálkové ovládání. Vždy od jedné garáže k druhé, přes trávník. Většinou jsem tam dojel se svým autem první. Pak někdo navrhl, abychom si dali regulérní závody. Od jedné garáže k druhé, ne po trávníku, ale hezky okolo po asfaltu. Závody začaly. Já zjistil, že se mé auto proměnilo v autobus a ovladač v ruce na ovladač jen s jedním malým volantem. A tudíž, že bude těžší autobus ovládat natož pak s ním vyhrát.

Druhý sen byl poněkud dramatičtější. Měl jsem pocit, že jsme vězni nebo nějací nedobrovolně pracující. Bylo nás asi patnáct oblečeni v jednotném šedivém pracovním oblečení. Natírali jsme na modro vysokou betonovou stěnu v nějakém sklepě nebo bunkru. Začínalo se natírat od shora, ve výšce asi osmi metrů. Nahoru jsme museli vyšplhat po lanech – štětce, válečky a barvu v ruce. Moje místo bylo vlevo na kraji, v rohu. Nějak se nám to tam v tom koutu vymklo a začali jsme asi tři ujíždět dolů. Problém byl v tom, že jsme dolů a nahoru museli vždycky všichni najednou. A tak i ostatní začali pomalu klesat. Moje lano bylo nahoře ne přivázaný, ale přehozený přes konzoly a tak se mi začal jeden konec ztrácet z dohledu a já se pomalu sunul dolů. Nakonec jsem skončil asi dva metry nad zemí – to když se uzel na konci lana nahoře zasekl.

Také jsem byl dneska vybírat koberce. Pečlivě jsem každou místnost změřil a vše si zapsal na papír… který však ve finále zůstal doma. Nezdá se, ale kvapem se blíží doba, kdy budou ty koberce potřeba. Objednaná postel již dorazila, musel jsem však vrátit čelo u nohou, aby na něm dodělali falc pro plnou výplň, která bude sahat až k zemi. Čas postele taky brzy nadejde.

18. 02. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska zas výjimečně jen krátce.

Byl jsem na plese. Nešel tam proud. Asi hodinu a půl. V tombole jsme toho vyhráli spoustu. Hlavně hlínu. Spát jsme šli ještě tak nějak normálně.

Taky jsem dneska odpoledně dodělal jednoduchý stránky pro Střediskovou radu Junáka Žamberk.

No a konečně pro nedočkavý – počítadlo. Posledního osmnáctého to bylo 7545, teď je to 8890. To znamená přes 43 lidí denně. A taky jeden rekord. Od začátku je to poprvé, co se přehoupnul počet přes 1000 lidí za měsíc.

20. 07. 2007 Doba čtení: 2 minut

Opět jsem dnes cestoval a tak měl šanci poslouchat nerušeně rádio. Z dnešní písničky dne přidávám kousek textu. Tak nějak jsem se do něj zaposlouchal a myslím, že se sem – do doby a místa – hodí. Onoho zpěváka moc nemusím a píseň mne zaujala spíš co se aktuálnosti textu týče.

Nebudu to dál zdržovat, následuje kousek textu…

…

You touched my heart you touched my soul.
You changed my life and all my goals.
And love is blind and that I knew when,
My heart was blinded by you.
I’ve kissed your lips and held your head.
Shared your dreams and shared your bed.
I know you well, I know your smell.

…

I am a dreamer but when I wake,
You can’t break my spirit – it’s my dreams you take.
And as you move on, remember me,
Remember us and all we used to be
I’ve seen you cry, I’ve seen you smile.
I’ve watched you sleeping for a while.

…

(James Blunt – Goodbye My Lover)

Sakra…

13. 05. 2007 Doba čtení: 4 minut

O ObRoku by se dal napsat sáhodlouhý článkek a stejně by ani z poloviny nevystihl to, co se na ObRoku dělo a jaká atmosféra tam byla.

V pátek odpoledne okolo čtvrté hodiny to vůbec nevypadalo na roverské setkání 1200 lidí. Nikdo nikde (kromě servisáků). Pak začaly přijíždět autobusy a všechno se změnilo. Večer už jsme tam snad byli všichni. Ještě později v noci se konal zahajovací večer, který nás seznámil s motem letošního ObRoku.

V sobotu se konalo Inspiro, kde každý přispěl svým nápadem k zábavě a inspiraci ostatních. Mohl jsi shlédnout 3D piškvorky, čajování, různé běhací hry, dřevárnu a spoustu dalších. Jen toho deště nemuselo být tolik. Odpoledne se konala velká bojová hra. Cílem bylo sehnat suroviny na co nejvíce koblih. Všichni nakonec byli odměněni pravdovou koblihou.

Neděle patřila VaPru (Variabilnímu Programu). Každý mohl absolvovat besedy, workshopy, přednášky a podobně snad ze všeh oblastí – ekologie, mezilidské vztahy, moderní technika a technologie, marketing, … Pokud se ovšem na něj dostalo to správné místo a čas. Boj to byl velký. Nakonec skoro všechno zhatil, jak jinak, déšť. V tento den nás také na ObRoku mimo jiné navštívili RNDr. Martin Bursík (ministr životního prostředí ČR), Robert Fulghum (spisovatel – např. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, Už hořela, když jsem do ní lehal,..) a z významných skautů třeba Vladimír Köhler – Mika (náčelník Kmene dospělých). Večer se pak u podia konala malá oslava 100let skautingu.

Pondělní ráno nás přivítalo k plnění naší služby – práce pro okolí. Každý pomáhal kde chtěl a jak mohl. Na výběr bylo třeba z natíraní zimního stadionu, úklidu lesa, sbírání kamenů na polích, zpět v domově důchodců nebo her v mateřských školkách. Odpoledne patřilo Regionům a postupnému sjednocování RS a RG (jednotlivec – kmen – okres – kraj – celá ČR = celý Vesmír). Den zakončil závěrečný večer + non-stop čajovna + kina + velký koncert.

A nakonec úterý. Velký nástup, trocha toho balení a pak už hurá domů.

Měl bych několik připomínek k Obroku.

Nelíbilo se mi:

• trošku váznoucí organizace (kam třeba zmizely ty velké cedule zvoucí k odchodu na službu?)
• kdybych si mohl vybrat náš tým, asi bych vybíral trochu jinak (věčné otázky „A proč zrovna já to musím udělat?“)

Líbilo se mi:

• mnohem větší a lépe fungující krčma
• opět atmosféra na ObRoku
• krásná dramatizace scének na podiu
• opět výborný program
• některé RG